Zajíc polní
- Zajíc se velice dobře přizpůsobil životu v polích.
- Vyskytuje se jak v zemědělské krajině, tak - poněkud řidčeji - v lesnatých oblastech.
- Nehrabe si nory, ale dělá prohloubeniny v trávě nebo pod křovím. Odchází z ní při stmívání a vrací se s úsvitem.
- Obrovské ušní boltce mu umožňují velmi dobře slyšet. Zadní nohy má mnohem silnější a delší než přední. Je to tedy velmi dobrý skokan.
- Zajíc je výlučný vegetarián, kromě zelené potravy okusuje i kůru stromů a keřů.
- Páření, tzv. honcování, probíhá od února do září, zaječka je březí 6 týdnů a pak vrhá 2 až 5 mláďat. Vrhy bývají 3 až 4 do roka.
Před nebezpečím ho ochraňují především jeho dobře vyvinuté smysly, dokonalé ochranné zbarvení a rychlý běh. Při unikání do bezpečí často kličkuje a odskakuje ze svého směru.
Aby při opouštění a návratu do svého "pelechu" zamaskoval svou stopu, mění náhle směr v pravém úhlu a dělá dlouhé skoky různými směry až do čtyř metrů.
Zajíc má v přírodě řadu nepřátel, kterým se může bránit pouze útěkem. Dokáže utíkat až sedmdesátikilometrovou rychlostí. Nejlépe se mu běží do kopce, protože má zadní běhy delší než přední. Loví ho hlavně jestřáb, výr a orlové. Napadne-li ho dravec v otevřeném terénu, odkud nemůže utéct do křovin nebo lesa, je jeho osud zpečetěn.
Proti jejich útokům ze vzduchu je zajíc naprosto bezbranný a nedokáže jim uniknout ani na delší vzdálenost. Liškám a psům se pokouší uniknout rychlým během a neustálým kličkováním a prudkými odskoky.
Stopa zajíce
|
|
| |